English
Prý se lidé dělí na ty, kteří mají rádi kočky, a na ty, co preferují psy.
Naše rodina vždy patřila k typickým kočkomilům. U rodičů jsme už od dětství měli domácí kočičku, která se starala o dodávky koťat, počurané peřiny a všechny ty slasti soužití s kočkami. Na vysoké škole jsem adoptovala z útulku odrostlou Barbuchu, která nám bohužel po několika letech umřela na selhání ledvin, Petr pak obohatil naši nově vzniklou rodinu mourovatou Nisi a Číčou, přivezenou až z Afriky, kde krátce pracoval na ambasádě. První společná kočina ale byla siamská Mia následovaná po roce blue-point kocourkem Hakuem. Naše siamská dvojice se s námi zabydlela v rodinném domku na bývalé viniční stráni na hřebeni Turbovického hřbetu, který si postupně rekonstruujeme.
Na podzim roku 2008 jsme se rozhodli, že do naší rodiny přivedeme psa. Naše volba nakonec padla na CHS Bistkupstwo, a tak se milovanou členkou rodiny stala fenka Fermata. Pak jsme zjistili, že to o kočkách a psech je fáma – po všech stránkách. Jako by barzoj byl to, co nám vždycky chybělo. Brzy za Mátkou následoval pejsek Allperi a koncem února 2009 rozšířila naši smečku fenečka Hatchepsut, Mátčina poloviční sestra. V únoru 2010 jsme zjistili, že Foxey Lady Bistkupstwo, pravá sestra Mátky, přišla o domov a nabídli jsme jejím chovatelům, že se jí ujmeme. V listopadu 2011 jsme se po několika letech plánování vydali za svým snem a navštívili jsme v USA chs Teine, odkud jsme si přivezli nádhernou fenečku Boots, Teine Seabury Walk on Water. Je těžké popsat naše dojmy a vyjádřit vděčnost za tento sladký poklad. Naše smečka tedy dnes čítá pět barzojů.
Barzoji a siamské kočky jsou pro nás jako dvě strany jedné mince. O siamkách se říká, že to jsou psi v kočičí kůži – upovídané, komunikativní, velmi chytré a aktivní, vázané na majitele jako psi. Barzoji – klidní, individualističtí, samostatní jako kočky… Dnes je nám jasné, že bez nich u nás cosi chybělo, cosi, o co už nikdy nechceme přijít. S naší smečkou jezdíme na výstavy a coursingy a moc rádi navštěvujeme přátele barzojáře, kde si užijeme nejen my, ale i naši psi. Začátkem roku 2010 nám byla zaregistrována chovatelská stanice Izironk.
V současné době bohužel už nemáme siamky, protože milovaného Hakua nám zabil nepřející člověk a Mia se ztratila jen několik měsíců po něm. Protože se nám ale po kočičkách stýskalo, naši rodinu rozšířili postupně kocourek Karamel a kočička Layla, oba hrdého plemene mainská mývalí, které nám okamžitě přirostlo k srdci. S kočičkami již začínáme sbírat první výstavní úspěchy a časem plánujeme také koťátka s PP.
Děkujeme panu Vladimíru Šlechtovi za svolení použít název Izironk z jeho knih.